Jak to je s tím pivem, když se dostává do sklenice? Točí se, čepuje, nebo snad tlačí?
Nebyl by den, kdy by se neobjevila rádoby vtipná věta o tom, že kolotoče (a pornografie) se točí, zatímco pivo se čepuje. Poprvé to možná bude vtipné, ale když je to stále dokola omílané dogma, není to ani směšné, ani trapné. Je to lživé.
Jedno točené?
Začneme točeným pivem. Pokud si takové někde objednáte, riskujete, že se na vás může kdokoliv obořit a „vtipnou“ větou o pornografii a kolotočích vás začne poučovat o tom, že si pletete pojmy s průjmy. Ale pozor, točené pivo není nic, co by neexistovalo. Dnes už se s ním nesetkáte, ale v minulosti bylo naprosto běžné, objednat si jedno točené. Aby se pivo dostalo do nádoby, bylo potřeba tlaku. A ten se vytvořil tím, že se doslova točilo s kolem na tlakostroji. Hostinský tak musel k vytvoření tlaku nejprve točit a odtud zdomácnělo „jedno točené“.
Jedno čepované?
Pokračujeme čepovaným. Pokud si jedno takové někde objednáte, dost možná na vás někdo pochvalně kývne, že znáte názvosloví. Ale omyl. Všichni, kdo s tímto označením souhlasí a používají ho, se pletou. Dříve bylo pivo opravdu čepované, ale dnes už nikoliv. Tenhle pojem vznikl v době dřevěných sudů, které byly opatřeny takzvaným čepem. Daný čep nebyl v podstatě nic jiného než dřevěná zátka, kterou bylo nutné před servírováním odstranit. A právě zde můžeme najít základ „jednoho čepovaného“.
Jedno tlačené!
Jsme v závěru, u správného názvosloví. Pokud přijdete do hospody, pivnice, restaurace, nebo i ke kamarádovi do garáže, měli byste zvolat jediné: „Jedno tlačené“. Ano, to je v současné době jediné správné označení pro cestu piva ze sudu či tanku do sklenice.
K tomu, aby se zlatavý mok dopravil do půllitru, je užíváno tlačného plynu. A je úplně jedno, zda je to prachobyčejný vzduch z domácího chlazení, který proudí do sudu, nebo jde o směs dusíku a oxidu uhličitého, což je řešení využívané v hospodách pod označením biogon. Ani tankové pivo není onoho tlačení nijak ušetřeno, jen s tím rozdílem, že tlačný plyn nepřichází do kontaktu s pivem, ale tlačí na vak, ve kterém je pivo uchováno.
Nebo jedno nalité?
A nakonec tu máme lahve, nebo plechovky. Tady nelze pivo do sklenice dopravit jinak než standardním nalitým. Tedy pokud nejste takový fajnšmekr, že se nechcete zdržovat naléváním a osvěžující zlatavý mok do sebe začnete klopit přímo z daného obalového materiálu. Dej Bůh štěstí a na zdraví!
Nebyl by den, kdy by se neobjevila rádoby vtipná věta o tom, že kolotoče (a pornografie) se točí, zatímco pivo se čepuje. Poprvé to možná bude vtipné, ale když je to stále dokola omílané dogma, není to ani směšné, ani trapné. Je to lživé.
Jedno točené?
Začneme točeným pivem. Pokud si takové někde objednáte, riskujete, že se na vás může kdokoliv obořit a „vtipnou“ větou o pornografii a kolotočích vás začne poučovat o tom, že si pletete pojmy s průjmy. Ale pozor, točené pivo není nic, co by neexistovalo. Dnes už se s ním nesetkáte, ale v minulosti bylo naprosto běžné, objednat si jedno točené. Aby se pivo dostalo do nádoby, bylo potřeba tlaku. A ten se vytvořil tím, že se doslova točilo s kolem na tlakostroji. Hostinský tak musel k vytvoření tlaku nejprve točit a odtud zdomácnělo „jedno točené“.
Jedno čepované?
Pokračujeme čepovaným. Pokud si jedno takové někde objednáte, dost možná na vás někdo pochvalně kývne, že znáte názvosloví. Ale omyl. Všichni, kdo s tímto označením souhlasí a používají ho, se pletou. Dříve bylo pivo opravdu čepované, ale dnes už nikoliv. Tenhle pojem vznikl v době dřevěných sudů, které byly opatřeny takzvaným čepem. Daný čep nebyl v podstatě nic jiného než dřevěná zátka, kterou bylo nutné před servírováním odstranit. A právě zde můžeme najít základ „jednoho čepovaného“.
Jedno tlačené!
Jsme v závěru, u správného názvosloví. Pokud přijdete do hospody, pivnice, restaurace, nebo i ke kamarádovi do garáže, měli byste zvolat jediné: „Jedno tlačené“. Ano, to je v současné době jediné správné označení pro cestu piva ze sudu či tanku do sklenice.
K tomu, aby se zlatavý mok dopravil do půllitru, je užíváno tlačného plynu. A je úplně jedno, zda je to prachobyčejný vzduch z domácího chlazení, který proudí do sudu, nebo jde o směs dusíku a oxidu uhličitého, což je řešení využívané v hospodách pod označením biogon. Ani tankové pivo není onoho tlačení nijak ušetřeno, jen s tím rozdílem, že tlačný plyn nepřichází do kontaktu s pivem, ale tlačí na vak, ve kterém je pivo uchováno.
Nebo jedno nalité?
A nakonec tu máme lahve, nebo plechovky. Tady nelze pivo do sklenice dopravit jinak než standardním nalitým. Tedy pokud nejste takový fajnšmekr, že se nechcete zdržovat naléváním a osvěžující zlatavý mok do sebe začnete klopit přímo z daného obalového materiálu. Dej Bůh štěstí a na zdraví!